Většina vysoce citlivých lidí (HSP – highly sensitive person) dlouhodobě tuší, že jsou tak zvláštně „jiní“, a ve snaze nějak se popsat před ostatními, přijmou označení introvert.
Před pár lety jsem pracovala ve firmě, kde si všichni měli určit svůj talent a roli v týmu. Po pár sezeních a školení jsem dostala nálepku introverta.
„No jo, tak prostě je pomalá, neumí se vymáčknout a když už na něco přijde, tak si to nechá pro sebe.“
Smířila jsem se s tím, že to tak je, protože to přece i vyšlo v testu (podle zmíněného testu to bylo přesně na hraně mezi extrovertem a introvertem).
Když jsem nedokázala odpovědět na otázku hned, ostatní si mysleli, že se s nimi nechci bavit a nechci tu situaci řešit. Jenže já ji řešit chtěla a vlastně jsem ji už dost dlouho řešila, akorát jsem pořád ještě zpracovávala tunu informací a neměla jsem přesné závěry. Když už jsem k nějakému závěru došla, ostatní to až tolik nezajímalo, protože už se řešila další témata. A tak to bylo pořád dokola.
„Alenu prostě ty naše porady nezajímají“, slyšela jsem mezi dveřmi svého šéfa.
Když jsem zpracovávala nějaký úkol v kanceláři, potřebovala jsem být plně soustředěná. To znamená nebýt rušena. Jenže když během hodiny přijdou tři lidi s nějakým požadavkem, byť malicherným, upíná se pozornost k těm jejich věcem, proč vlastně přišli, k energii, kterou ssebou donesli a soustředění mizí. Tím pádem mizí i výkon a tak jsem si párkrát došla i na kobereček. Snažila jsem se vysvětlit, že potřebuju klid, ale vyšel z toho závěr, že nemám ráda ostatní zaměstnance.
Tedy když člověk nedokáže správně popsat, , co skutečně vnímá a proč by jej měli ostatní poslouchat, je snadné působit plaše a bez zájmu o ostatní. Jenže vysoce citliví lidé zrovna netouží po tom, aby museli někoho přesvědčovat, už vůbec nestojí o konflikty a když se dostanou do situace, kde jim nikdo nevěří, raději to vzdají a jdou někam jinam.
Zhruba každý pátý člověk je vysoce citlivý. A podle většiny dostupných zdrojů jsou 30 % z nich extroverti. To není málo a já mezi ně patřím.
To se sice obvykle říká, ale co takový HSP extrovert? To zrovna jednoduché není. Chceme s ostatními sdílet své pocity a potřebujeme kolem sebe lidi, ale ne zas moc. Toužíme po poznávání nových věcí a situací, ale velmi brzy jsme informacemi a podněty zahlceni. Když je toho na nás moc, jsme předráždění, v případě že už jsme hodně za hranou, tak jsme i protivní a nejsme schopni přijímat nic dalšího. V takové situaci akutně hledáme klid, abychom pak zase odpočatí toužili po společnosti.
Proto je nesmírně důležité znát své hranice, možnosti a přestat se porovnávat s tím, co všechno stihnou ostatní lidé. Jednak nevíme, jak to ti ostatní zvládají, a dost možná to není s takovou lehkostí, jak to vypadá. A jednak máme my citliví tak trochu jinou úlohu, než abychom zvládli všechno to, co naše okolí.
Nejste si jisti, zda jste sami vysoce citliví? Stáhněte si můj e-book zdarma a otestujte se.
Chcete vědět víc o hypersenzitivitě a darem s vysokou citlivostí? Přečtěte si další články na mém blogu, navštivte Facebookovou stránku S citem ven, nebo se přidejte k uzavřené FB skupině mezi ostatní, stejně citlivé lidi.
Pokud tušíte, že vaše vnímavost je vyšší než obvyklá, můžete se propojit s podobně laděnými lidmi ve Facebookové skupině a taky čerpat inspiraci v dalších článcích na mých sítích – předvším na Instagramu a Facebooku.
A pokud nechcete trávit čas na Facebooku, ale rádi byste dostávali upozornění na nový článek, stačí zadat e-mail do políčka vedle textu.
Máte to, co 80% lidem chybí? Patříte mezi menšinu vysoce citlivých? Otestujte se. Vytvořila jsem pro vás rozšířený test ZDARMA.
E-BOOK ZDARMA