Alena Wehle
20. 1. 2018
Plavba (nejen) roku 2014
V roce 2014 jsem sepsala článek o závodu historických plachetnic, kterého jsem se účastnila ještě jako studentka Rekreologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Byla to skvělá příležitost zažít si týdenní plavbu po moři, kde na nás čekaly všechny varianty počasí, dřina s lany a různé formy přátelství.
Když jsem však procházela články na blogu o tři roky později, musela jsem ten text smazat, protože se tam odehrálo něco mnohem důležitějšího.
Byla jsem necelý rok vdaná, na prstýnku se jetšě lesknul malý diamant a naší domácností se prohnala výjimečně silná letní bouřka. Mysleli jsme si, že to nějak zakecáme, uhladíme a když se k tomu nebudeme vracet, tak „se“ to nějak vyřeší. Byli jsme spolu přece nedávno na svatební cestě, strávili měsíc v Himaláji, spousta lidí nám záviděla. A tak jsme se zase věnovali každý svému světu. Zažívala jsem snový cestovní rok, na podzim jsem se vypravila testovat outdoorové vybavení do Švédska, pak jsem jela fotit do Maďarska, a po návratu jsem rychle přebalila batoh na mořskou variantu. Těšila jsem se, až budu pozorovat vlny z lodi a proberu si v hlavě, jak to všechno má být.
Asi uprostřed výletu jsem své nejlepší kamarádce oznámila, že se brzy rozvedu. Zírala na mě, jestli nečtu zrovna cizí zprávu, nebo tak něco. Následovala vlna přemlouvání, vysvětlování, vážné diskuze. Jenomže když se k něčemu rozhodnu, není to jen tak z dlouhé chvíle. Už delší dobu jsem měla pocit, že jdu úplně jiným směrem, než bych si přála, ale nejsem schopná si obhájit vlastní cestu. A teď jsem měla klid si to všechno zvážit, promyslet, rozhodnout bez cizích argumentů.
A při tom rozhodování jsem potkala chlapíka, co byl rok po svatbě a jeho žena se rozhodla úplně stejně. Chudák, říkala jsem si, ale třeba to spolu ještě někdy probereme. Vlastně je docela fajn, vůbec si nestěžuje, jestli se máme potkat, neztratíme se. Mezitím uteklo pár dnů, s celou posádkou jsme se seznámili důvěrněji a v nejlepším rozloučili.
Akce rozvod nabrala obrátky velmi rychle. Během měsíce po návratu z lodi jsme byli s manželem sbalení, původně kvůli plánovanému stěhování a nově i kvůli změně vztahu. Je to až děsivé, s jakou lehkostí se dá ukončit partnerský vztah, a v tomto případě dokonce manželství. V jeden moment člověk něco slibuje před Bohem, nebojí se nemoci ani jiných překážek, ale u první příležitosti to všechno vzdá, jako že to ještě nebylo to ono a sliby jdou stranou. Na druhou stranu, pokud někdo prozře tak rychle, je to možná lepší vyřešit ještě před tím, než do světa pozve nové, malé lidi, kteří žádné změny ve vztazích nechtějí zažívat. Mimochodem rozvodové řízení trvalo dohromady 15 minut.
S tím chlapíkem z lodi jsme se pak sešli a byli jsme překvapení, jak se nám všechno „tak nějak nachystalo“. A to jsme tenkrát ještě netušili, že za tři roky bude s námi oslavovat běhající dcerka. Myslet si, že je to na vždy, by bylo asi naivní, ačkoliv si to můžeme přát. Tak jako tak je to ale vztah, který je neuvěřitelně upřímný, otevřený a snad se dá říct, že i zralý. A díky tomu se můžu se stejnou upřímností a pokorou věnovat i všem těm tématům, která jsem nechávala zrát ve skříni. Takže tu plavbu, která mi představila mého současného muže, považuju za životní milník a jmého lodi si ještě jednou někam vytesáme do kamene.
Pokud tušíte, že vaše vnímavost je vyšší než obvyklá, můžete se propojit s podobně laděnými lidmi ve Facebookové skupině a taky čerpat inspiraci v dalších článcích na mých sítích – předvším na Instagramu a Facebooku.
A pokud nechcete trávit čas na Facebooku, ale rádi byste dostávali upozornění na nový článek, stačí zadat e-mail do políčka vedle textu.
eBook zdarma / TEST
Máte to, co 80% lidem chybí? Patříte mezi menšinu vysoce citlivých? Otestujte se. Vytvořila jsem pro vás rozšířený test ZDARMA.
E-BOOK ZDARMA
